Hlavní náplní těchto stánek je uvádět občas zcela scestné informace našeho pana ministra na pravou míru. Nesdílíme názor, že se lží člověk nejdál dojde. Rath bez skrupulí manipuluje s veřejností, servíruje překroucená fakta, bez důkazů obviňuje, koho může, vytrhává věci ze souvislostí a označuje marginálie jako zásadní skutečnosti. Zatím se zdá, že jeho kroky v tomto směru nacházejí u části veřejnosti a zřejmě i u pana premiéra příznivou odezvu. U veřejnosti se nelze divit, vzhledem k neznalosti přesné situace ve zdravotnictví. U premiéra vzhledem k jeho pragmaticky populistickému přístupu, tedy zatím. Cílem těchto stránek tedy je, poskytnout přehled o dění kolem pana ministra v globálním kontextu.

Tyto stránky vycházejí z různých zajímavých zdrojů dostupných na internetu a proto Vám doporučuji, pokud Vás něco zaujme, stačí kliknout na text a dostanete se na zdroj informací a nezřídka se dozvíte další zajímavá fakta. Podotýkám, že s většinou zde uvedených názorů se plně stotožňuji, ale nejsem jejich tvůrce, pouze jsem je nalezl na internetu a zařadil. Bude-li se Vám zmíněný text zamlouvat, šiřte ho prosím dále nejlépe formou odkazů na tuto stránku (vkládejte je do různých diskusních fór, e-mailů atd.). Je nutné, aby pravdu znalo co nejvíce lidí. Pokud máte k dispozici nějaká důležitá fakta, která na této stránce postrádáte, neváhejte a zašlete je na email pozorovatel zavináč nasrath.kvalitne.cz.

Obsah tohoto dokumentu:

Bohužel se mi při rešerši této problematiky vynořovala stále nová a nová (dle mého názoru důležitá) fakta, takže dokument je trochu větší. Použijte proto prosím tento obsah a přečtěte si pouze to co Vás skutečně zajímá.




Životopis pana ministra

V článku Pan Rath pohledem laika naleznete pár informací z života pana ministra a jeho rodičů. Z tohoto článku vyplývá, že již v životopisu pana ministra na stránkách ČLK byla zřejmě uvedena lež. Škoda, že už není na stránkách lékařské komory k dispozici onen životopis (nyní umístěn zde), kde je vypíchnuto, jak prarodiče z obou stran byli komunistickým režimem poškozováni a pronásledováni, přičemž jeho "rodiče se seznámili na pražské lékařské fakultě". Otec na dotyčnou fakultu musel nastoupit někdy v roce 1949, nebo 1950, tedy v době kdy druzí byli na základě nevyhovujícího třídního původu vyhozeni. Ve skutečnosti se otec prof. MUDr. Ratmír Rath DrSc. vyskytuje i na seznamu konfidentů StB jako důvěrník, agent a tajný spolupracovník. O čemž mimo jiné píše i MUDr. Vladimír Rácz v otevřeném dopisu prezidentu republiky.

Současný životopis umístěný na stránkách ministerstva zdravotnictví je o poznání kratší. Člověk by podle něj řekl, že na lékařskou činnost Dr. Rath ani nemohl mít čas, vzhledem k činnosti předsedy v Lékařském odborovém klubu a následně České lékařské komoře, ale opak je pravdou. Pan doktor ještě měl čas podnikat ve společnosti 4R s.r.o. do 23.11.2005.

Atestace

Podle revizní komise zasedající před sjezdem ČLK v roce 2003 Dr. Rath lhal o své praxi lékaře v žádostech o Osvědčení k výkonu soukromé praxe v oboru interní lékařství, o Osvědčení k výkonu funkce vedoucího lékaře – primáře v oboru interního lékařství a o Osvědčení k výkonu samostatné lékařské praxe v oboru urgentní medicína. V závěru šetření revizní komise se dočteme:

"V žádosti o Osvědčení k výkonu soukromé praxe v oboru interní lékařství z 17. 11. 1993: je neoprávněně (a nedoloženě) uvedena praxe ve FN I s FP v délce 7 měsíců, protože pokud by byla vykonána v době civilní služby, byla by vykonána v rozporu se zákonem; je neoprávněně (a nedoloženě) uvedena praxe ve FNM v délce 27 měsíců, protože v době podání žádosti byl žadatel zaměstnancem FNM teprve 18 měsíců (od 1. 5. 1992 do 30. 10. 1993); je nesprávně uveden začátek členství v ČLK jako rok 1991, ačkoliv žadatel do ČLK vstoupil teprve v květnu 1992. K datu podání žádosti tedy žadatel mohl vykázat nejvýše 24 měsíců (2 roky) praxe, takže nemohl splňovat podmínky stanovené tehdy platným Licenčním řádem ČLK k vydání Osvědčení o splnění podmínek k výkonu soukromé praxe člena ČLK v oboru interní lékařství. Toto Osvědčení k výkonu soukromé lékařské praxe v oboru interního lékařství tedy bylo vydáno v rozporu s platnými stavovskými předpisy ČLK."

"V žádosti o Osvědčení k výkonu funkce vedoucího lékaře – primáře v oboru interního lékařství a o Osvědčení k výkonu samostatné lékařské praxe v oboru urgentní medicína: je neoprávněně uvedena praxe ve FN I s FP v délce 1 rok, protože pokud by byla vykonána v době civilní služby, byla by vykonána v rozporu se zákonem; je nedostatečně uveden rozsah pracovní činnosti ve FN Motol, kdy zejména rozsah praxe v letech 1999 a 2000 v oboru interní lékařství nebyl (při vytížení více než 250 hodinami výkonu funkce prezidenta ČLK a 0,5 úvazku vedoucího lékaře ZS) ani uveden ani prokázán; je dostatečně uvedena (i když neprokázána) praxe v délce více než 36 měsíců v úvazku nejméně 80 hodin měsíčně v oboru urgentní medicína v letech 1997 až 2000; není nijak uvedeno, v čem spočívá výjimečnost této žádosti, v níž jsou všechny doby praxe prokazovány jen čestným prohlášením žadatele. K datu podání žádosti tedy žadatel mohl vykázat maximálně 105 měsíců (tj. 8 a 3/4 roku) praxe v oboru interní lékařství, takže nemohl splňovat podmínky stanovené tehdy platným Licenčním řádem ČLK k vydání Osvědčení o splnění podmínek k výkonu vedoucího lékaře – primáře v nestátním zdravotnickém zařízení v oboru interní lékařství."

Obě zmíněná osvědčení tedy byla vydána v rozporu s platnými stavovskými předpisy ČLK. Rath tyto lži nakonec veřejně přiznal a omluvil se za ně. V odpovědi na otázku, kterou mu den před sjezdem (kde obhájil post prezidenta ČLK) položil deník Dnes, zda rozlišuje lži na zásadní a nezásadní, tuto lež bagatelizoval slovy: "To myslím rozlišuje každý… Začíná to už ve škole, když dostanete poznámku a rodičům to zapřete. Naprosto nezásadní lež je pro mě prohlášení Billa Clintona, že s Monikou Lewinskou nic neměl. Spíš to ukázalo, že část Američanů je úchylná, když jim ta skandalizace stála za to." Nelze přece srovnávat dětské zapření poznámky nebo špatné známky ve škole ze strachu před rodičovskou autoritou se lží dospělého muže, který dobře věděl, proč říká nepravdu a jaký cíl tím sleduje. V případě dr. Ratha šlo navíc o atestaci vázanou na určitý počet odsloužených let. Pokud je tato podmínka pro její získání tak nezásadní, proč existuje? Znamená to snad, že i další čeští lékaři v tomto směru fixlují a že i jim jsou takové "nepodstatné podvody" tolerovány?

Lež je zkrátka lež. Když člověk zalže, musí být připraven nést následky. Pokorně, bez utrhování se nebo dokonce šikanování toho nebo těch, kteří lež objeví, případně zveřejní. Není na lhářích, aby sami posuzovali, zda jejich lež je zásadní nebo ne. To musí posoudit ostatní. Výjimku z tohoto pravidla mívají pouze diktátoři. Ti rozhodují o všem, vlastní lži nevyjímaje.

Cesta Davida Ratha na ministerstvo

Leč vraťme se k politické kariéře. Byl to on, kdo z postů předsedy zmíněných organizací tlačil na neschopné ministry zdravotnictví z ČSSD, aby navzdory exaktním propočtům zvyšovali závaznými vyhláškami a nařízeními platy a platby ve zdravotnictví, bez ohledu na reálné příjmy z pojistného. Dr. Rath si tak za peníze VZP budoval svoji politickou kariéru a teď bez mrknutí oka a beze stopy studu hází veškerou odpovědnost za stav financí na VZP.

Vládní koalice neměla v ruce žádné řešení, které by pomohlo napravit vleklou krizi v českém zdravotnictví. Namísto koncepčních kroků, které jsou z definice složité a dlouhodobé, přichází ke slovu starý a omšelý recept na rychlou výměnu ministra. Dveře na ministerstvo se tak MUDr. Rathovi alespoň ze strany premiéra Paroubka otevřely. Souběh funkce prezidenta stavovského sdružení lékařů a politické funkce ve vedení ministerstva však považoval prezident republiky Václav Klaus za střet zájmů. Proto dvakrát odmítl žádost premiéra Jiřího Paroubka, aby Ratha jmenoval ministrem zdravotnictví, ten ho za to v médiích označoval jako "vrtošivého staříka" a obdobně.

Pravda je, že David Rath ještě před svým ministerským postem působil na ministerstvu jako 1. náměstek a už tehdy byl ve zcela zjevném střetu zájmů. Výkon funkce prezidenta ČLK i jeho podnikání byly neslučitelné s funkcí vysokého státního úředníka. Být to kdokoliv jiný, tak "letí", když je to ale Paroubkův kamarád, tak se nic neděje.

Nicméně z čela lékařské komory se Rathovi nějak nechtělo a tak se snažil svou funkci v komoře pouze pozastavit. V České televizi oznámil, že ukončí podnikání, ale řízení lékařské komory je ochoten zatím jen dočasně přerušit na základě rozhodnutí svolaného představenstva ČLK. Ani doktor Rath, ani představenstvo České lékařské komory však nemůže svévolně a účelově měnit stavovské předpisy. To potvrdili i prezidenti České stomatologické komory a České lékárnické komory, které se řídí stejným zákonem. Institut přerušení funkce prezidenta ČLK neexistuje a rozhodnutí představenstva ČLK je proto nezákonné a neplatné.

Později Rath začal připouštět, že se své pozice v čele komory možná vzdá a řekl "Jsem ochoten vyjít vstříc názorům občanů, z nichž více než polovina v tom střet zájmů vidí, a v okamžiku jmenování funkci prezidenta ČLK ukončit," uvedl Rath. Prezident na to zcela logicky reagoval slovy: "To je výrok, který mě vůbec nezajímá, mě zajímá výrok ´vzdal jsem se´, ne ´vzdám se´."

Později Rath slíbil abdikaci s tím, že svolal mimořádný sjezd České lékařské komory, který má zvolit jeho nástupce.

O den později tedy Rath ohlásil, že odstoupí a pravomoci svěří představenstvu ČLK. Tím však pobouřil viceprezidentku komory Helenu Fouskovou, která byla přesvědčena, že po Rathově odchodu má řídící pravomoc ona a nechala se slyšet, že se o tuto možnost bude i soudit.

Po odstoupení Ratha z čela komory, prezident ukončil třináct dní se táhnoucí spor s premiérem a svolil, že jmenuje ministrem zdravotnictví Davida Ratha.

Předvolební kampaň

Rathova předvolební kampaň prakticky začala ještě než se média dozvěděla, že bude číslo jedna na pražské kandidátce. Rath nařkl ODS, že její členové jsou napojeni na VZP skrze společnost IZIP, že jejich modrá šance vznikla z peněz VZP a nebo že ODS je napojena na Českou lékařskou komoru (které ještě pár dní předtím šéfoval). Občan má dojem, že hlavní viník současné situace je jen a pouze ODS. Ale nelze se divit, že ODS leží Rathovi v žaludku, stínový ministr zdravotnictví senátor Julínek, má na rozdíl od Ratha alespoň ucelený koncept s širokou podporou zdravotnické veřejnosti, zatím co ministr Rath musí kolem sebe dělat humbuk, aby zametl stopy o všech nesystémových krocích, o čemž svědčí všechny následující kauzy.

Kauza VZP

Za krizi ve VZP může v první řadě celá řada ministrů zdravotnictví ČSSD, zejména ta předposlední - Milada Emmerová. Ta nejdříve pod tlakem (v té době prezidenta ČLK) ve vládě prosadila Rathův požadavek osmiprocentního zvýšení platů lékařů a zdravotních sester, aniž by na ně zajistila peníze. Následně alibisticky svrhla vinu na pojišťovny, které prý neplní její úhradovou vyhlášku, podle které jsou pojišťovny nuceny platit až o 6-8 % více než loni za 90 % výkonu nemocnic! To samozřejmě zvyšovalo zadlužení zdravotních pojišťoven a nutně vedlo k dalšímu zpoždění plateb zdravotnickým zařízením o desítky dnů.

Vláda premiéra Paroubka o tom samozřejmě věděla a také ve svém usnesení již na začátku roku 2005 přiznala, že "deficit hospodaření VZP vznikl z důvodu úhradových vyhlášek ministerstva zdravotnictví". Sedmého listopadu 2005 dokonce posílá premiér ředitelce VZP dopis, ve kterém děkuje za její vstřícný přístup k řešení zásadních otázek v oblasti zdravotního pojištění a hospodaření pojišťovny. Píše, že je přesvědčen, že dohoda o opatření, jež budou přijata, povedou k poklesu dluhu. Cituji: "Věřím, že naše budoucí spolupráce bude velmi dobrá." Tento Paroubkův dopis sám o sobě diskvalifikuje údajnou nespolupráci VZP jako argument pro následnou nucenou správu.

První viditelné co jako nový ministr Rath na ministerstvu udělal, bylo uvalení nucené správy na VZP (mimochodem dle mých informací je toto rozhodnutí neplatné), aby obešel zákon a pomocí sprostého nátlaku se zbavil ředitelky Jiřiny Musílkové. Odvolat ji řádným způsobem se mu nepovedlo ani po kompletní výměně deseti členů správní rady VZP. Ředitelka Musílková hodlala rezignovat až po osobních výhrůžkách ze strany ministra Ratha a premiéra Paroubka.

Mluvčí pojišťovny Jiří Suttner k nucené správě řekl "Dozorčí rada pokládá uvalení státního dozoru za nedůvodné, neb nebyly splněny zákonné důvody k tomu, aby nucená správa do pojišťovny přišla." Nicméně dle Ratha k tomu důvody byly:

Rath podmiňoval skončení nucené správy příchodem nového ředitele, tedy odchodem Musílkové. S tímto krokem také Rath svázal případnou finanční injekci do VZP. Tím samozřejmě jen potvrdil slova Musílkové, že "nucená správa nebyla uvalena na pojišťovnu, ale na její osobu". Samozřejmě, že to v občanovi budí dojem, že šlo o vyřizování osobních účtů, a ne o start koncepce, směřující k nápravě věcí ve zdravotnictví.

Ovládnutím VZP si doktor Rath jen rozšířil manévrovací prostor k mocenským hrám a personálním čistkám, které má v oblibě. V tomto okamžiku ovládl Rath rozpočet ministerstva zdravotnictví, několikamiliardový rozpočet na investice ve zdravotnictví a hlavně 110 miliard VZP. Při mocenském propojení funkce ministra a "jeho člověka" ve vedení VZP nemůže být žádné výběrové řízení na získání smlouvy na lůžkovou péči nezávislým hodnocením, což znamená možnost vydírání jakéhokoliv zdravotnického zařízení, zejména krajských nemocnic.

Kauza IZIP

Systém elektronických zdravotních knížek IZIP byl vytvořen "lékaři pro lékaře". Na jeho počátku stáli tři lidé z praxe - otorhinolaryngolog Pavel Hronek, pediatr Milan Cabrnoch a rehabilitační lékař Miroslav Ouzký. Obklopili se týmem nadšenců z oboru informatiky a komunikace. Systém IZIP se od začátku roku 2003 rozšířil na celé území České republiky. K 30.12.2005 využívalo systému IZIP 843.009 přihlášených uživatelů. Současně bylo již zaregistrováno 7.846 zdravotnických pracovníků. Do systému se registrují nejen lékaři, ale i ostatní zdravotničtí pracovníci (z laboratoří, lékáren, rehabilitačních pracovišť, nemocnic...) a velké ústavy. Generálním partnerem systému IZIP byla právě VZP. V součastné době se připojují další pojišťovny. Hlavní výhodou systému je, že lékař má k dispozici objektivní a přesné informace o zdravotním stavu pacienta a nemusí provádět duplicitní nebo nadbytečná vyšetření či předepisovat léky, které byly předepsány jiným lékařem. Na tomto zdravotnictví ušetří, stejně jako na snížení množství otrav způsobených neúmyslnou polyfarmakoterapií, jejichž léčba vyžaduje nemalé finanční prostředky. V prestižní soutěži World Summit Award 2005 v konkurenci 750 produktů a aplikací ze 168 zemí se zařadil mezi pět vítězných. Uspěl v kategorii e-health, tedy mezi projekty, které využívají informační a komunikační technologie ke zlepšení systému zdravotní péče.

Společnost IZIP, která vytvořila elektronické zdravotní knížky, je Davidu Rathovi trnem v oku od jeho nástupu do čela resortu. Právě na projektu IZIP ministr již dříve dokládal napojení Všeobecné zdravotní pojišťovny na špičky ODS. Duchovními otci projektu jsou totiž europoslanci za tuto stranu Milan Cabrnoch a Miroslav Ouzký. Rath přinesl novinářům jako důkaz tohoto spolčení materiály, podle kterých Všeobecná zdravotní pojišťovna uzavřela s firmou v rozmezí listopadu 2001 až května 2004 celkem sedm smluv na celkem 146 milionů korun. K projektu na zavedení internetových zdravotních knížek se IZIP dostal díky výběrovému řízení, kde byl jediným zájemcem. Fakt, že IZIP byl jedinou společností oslovenou ve výběrovém řízení VZP, pak již dříve komentoval europoslanec Ouzký: "Firma byla vyzvána kvůli unikátnosti projektu. Nikdo jiný tady nebyl, kdo by to uměl dělat".

Ministr Rath přikázal ředitelce VZP přerušit všechny smlouvy se společností IZIP do konce roku 2005. Teprve v tomto okamžiku jde o skutečné vyhození investovaných peněz.

Velmi zábavně v této souvislosti vypadá úvodník z časpoisu Tempus medicorum, kde si tehdejší prezident ČLK Dr. Rath vychvaluje projekt IZIP.

Kauza "provize" a Tempus medicorum

Dlouholetá spolupracovnice nynějšího ministra zdravotnictví Eva Klimovičová žádala na záznamu natočeném skrytou kamerou v sídle firmy Pfizer po zástupci farmaceutické firmy několikamiliónovou podporu pro svůj časopis Tempus Medicorum. Na oplátku nabízela, že společnosti zajistí schůzku s Davidem Rathem, který tehdy stál v čele České lékařské komory. Schůzka se zástupcem farmaceutické firmy se podle ČT uskutečnila před jednáním kategorizační komise, která vydává doporučení, jaké léky mají hradit pojišťovny. Členem komise byl v té době i tehdejší šéf ČLK Rath. V této souvislosti zní úsměvně jeho výrok o tom, že farmaceutické firmy již nebudou smět na jednání o úhradě lékůinformace o tom, že jeho veřejně známá milenka Renáta Horká zastává vysoký post ve farmaceutické firmě Zentiva.

Podezření, že jeho bývalá blízká spolupracovnice vybírala ještě v nedávných dobách, kdy byl šéfem lékařské komory, milionové "provize" od farmaceutických firem, které byly vykazovány jako inzerce pro komorový časopis, ministr Rath popírá. Nicméně se od Klimovičové distancoval ihned po vypuknutí aféry a to "pro případ, že by se podezření potvrdilo".

Klimovičová byla poradkyní nového ministra zdravotnictví do okamžiku, kdy se seznámila s přepisem natočeného rozhovoru, poté dobrovolně odstoupila s funkce.

Po vzniku této aféry se objevily i pochybnosti okolo časopisu Tempus Medicorum. Smlouvu o vydávání časopisu Tempus Medicorum s Klimovičovou uzavřel Rath v roce 1999. Komora ročně za vydávání časopisu platila 11 milionů korun. ČLK sice měla nárok na určitý díl zisku, ale neměla přístup k účetnictví. Ve smlouvě bylo vysloveně řečeno, že nahlížet do účetnictví firmy, která časopis vydává, může pouze David Rath jako fyzická osoba.

Na finanční nesrovnalosti, které se týkaly komorového časopisu, ale upozorňovala před dvěma lety i revizní komise ČLK. Ze zprávy auditora o ověření účetní závěrky ČLK za rok 2002 vyplývá, že smlouva mezi ČLK a splečností Meditempus, s.r.o., Břeclav je chybná či nevýhodná. "Podle uzavřené smlouvy náleží ČLK převážná část zisků společnosti. Společnost Meditempus však každoročně sděluje ČLK, že její hospodaření skončilo ztrátou, aniž by ČLK předkládala informace o nákladech a výnosech." Dle uveřejněné zprávy se v účetnctví ČLK neobjevilo asi 15 mil.Kč, což činilo 25% obratu ČLK.

"Veškeré pokusy revizní komise proniknout ke smlouvám či do účetnictví firmy Meditempuss Dr. Klimovičové byly prezidentem Rathem blokovány a znemožňovány, a to přesto, že on ze smlouvy tento přístup měl," sdělila již dříve ČTK tehdejší předsedkyně revizní komise Dr. Holanová. Po jmenování nového ministra zdravotnictví se nejvyšším představitelem ČLK stala viceprezidentka Helena Fousková, která chtěla věc prověřit. Bohužel zápisy, které dokládají, jak se jednalo o smlouvách, nejsou k dispozici - archiv ČLK byl shodou okolností po vypuknutí aféry vykraden.

Ovládnutí zdravotních pojišťoven

Experti pojišťoven varují před potížemi, které prý mohou ohrozit samotnou existenci pojišťoven. "Zdravotní pojišťovny využívají provozní fond ve výši maximálně dvě procenta vybraného pojistného," stojí v pozměňovacím návrhu poslance Jaroslava Krákory (ČSSD) k zákonu o zdraví lidu. Nejde o snížení ze současných tří na dvě procenta, jak se zjednodušeně uvádí. Pojišťovny dosud měly na provoz 3,4 procenta. Navíc VZP by podle návrhu nedostala ani dvě procenta, protože smí strhávat jen z vybraného pojistného. Nemůže tedy stejný podíl vzít z peněz, které dostane po přerozdělení za státní pojištěnce. Ve skutečnosti má nárok pouze na 1,5 procenta ze svého obratu. "Návrh znamená faktickou likvidaci všech pojišťoven," shrnuje ředitel odboru výběru pojistného VZP Tomáš Červinka.

Odhlasováním novely zákona o veřejném zdravotním pojištění dosáhne ministr na zaměstnanecké zdravotní pojišťovny (ZZP). V případě finančních problémů může na tyto ústavy vyhlásit konkurs, v rámci novely je i možnost odvolání ředitelů, což umožňuje osobní vydírání. Vydáním úhradové vyhlášky zajistí protiústavní nerovné platební povinnosti ZZP, kterým tak vyprázdní rezervní fondy, což ve spojení s okamžitým stoprocentním přerozdělením pojistného ve prospěch VZP povede k dalším krachům.

Soukromí lékaři

Totéž se týká soukromých lékařů: v první polovině příštího roku budou sjednávány nové smlouvy se zdravotními pojišťovnami. Je paradoxní, že Rath chce revidovat i síť praktických lékařů. Přitom jich máme nejmíň oproti západní Evropě. Lze spekulovat, že je třeba si došlápnout např. na šéfy organizací praktiků, kteří ho vyhnali z pódia před MZ při jejich protestu, a na to se u Ratha nezapomíná. Smlouvy s doktory se stanou předmětem kšeftování, klíčovou výhodou bude stranická příslušnost či osobní vazby.

Příjmy praktických lékařů se podle zdravotních pojišťoven sníží cca o 10%, důsledky však negativně dopadnou na pacienty. Lékaři se budou bránit přijetí nových pacientů, protože by je postihla neobyčejně silná restrikce. Za každé překročení objemu péče nad 103% z referenčního období předchozího roku zaplatí penále ve výši 100% překročení. Obdobně jsou lékaři motivováni regulacemi léčiv a indukované zdravotní péče. Omezení poskytované péče úhradovou vyhláškou bude dále znamenat i omezování ordinačních hodin ambulantních specialistů, odmítání pacientů, uzavírání oddělení a odmítání předpisu dražších léčiv. Pacienti budou bloudit od jednoho zdravotnického zařízení k druhému a doprošovat se receptu nebo kontroly.

Nemocnice

Poněkud zvláštní přání Davida Ratha "nezatěžovat do konce roku hospodaření ústavů nákladnými operacemi", vyvedlo z míry šéfy nemocnic. "Politici musejí občanům říci, že do nemocnic půjde méně peněz a rozsah zdravotní péče se tím pádem omezí," vyzval kabinet předseda Asociace českých a moravských nemocnic Eduard Sohlich.

Bohužel to zatím vypadá, že na obdobná přání ministra si budeme muset zvykat. Přesně jak uvedl prezident lékárnické komory: "Jediné, čeho je ministr schopný, je všem plošně škrtat. Nejsou to ale žádné systémové kroky a v důsledku tím péče o pacienty utrpí", na což Rath kontroval "Už před časem jsme přece zcela systémově uvalili nucenou správu na VZP."

Obdobné regulace jako pro lékaře platí nově i pro nemocnice, prakticky všude dojde ke snížení objemu péče o cca 10-15%, a tím i ke zvýšení ekonomické neefektivity. Oddělení nemocnic i jednotliví zdravotničtí pracovníci budou muset v průběhu pololetí nebo na jeho konci zaměstnavatelem nuceni vybírat dovolenou, aby péčí o pojištěnce nedošlo k dalšímu nárůstu nákladů, za které nemocnice neobdrží úhrady od pojišťoven. Nemocnice budou motivovány k odklonu od současně běžného stylu péče (moderních metod a moderních léčiv) zpět ke klasickým metodám. Prodlouží se hospitalizace, prodlouží se období, kdy plátci pojištění nebudou v důsledku nemoci platit pojistné, ale budou déle čerpat dávky nemocenského pojištění.

Bonusový a sankční řád pro ředitele nemocnic

Ministr Rath nařídil snížení úhrad pro druhé pololetí roku 2005 o desítky milionů oproti původnímu plánu. Fakultní nemocnice tak byly donuceny před koncem roku přistoupit k razantnímu omezení péče. Omezil se provoz drahých oddělení a odložily operace. Rathem vydaný bonusový a sankční řád určuje, za co ředitel přímo řízené organizace dostane odměnu nebo za co by mohl být sankcionován. Zatímco bonusy ministerstvo přesně finančně vyčíslilo, sankce nikoliv. Ke splnění úkolů jsou ředitelé nemocnic motivování statisícovými částkami. "Budou odměňováni nikoliv za poskytování kvalitní péče, ale za to, že budou péči pacientům odpírat." popisuje tuto situaci stínový ministr zdravotnictví Julínek.

K nemocnicím přímo řízeným ministerstvem patří VFN v Praze, Fakultní Thomayerova nemocnice s poliklinikou, FN v Motole, FN Na Bulovce, FN Královské Vinohrady, Institut klinické a experimentální medicíny, Nemocnice Na Homolce, Ústav pro péči o matku a dítě, FN Plzeň, FN Hradec Králové, FN Brno, FN u Sv. Anny v Brně, Masarykův onkologický ústav Brno, Úrazová nemocnice v Brně, FN Olomouc a FN s poliklinikou Ostrava.

Nestátní nemocnice

Krajské a soukromé nemocnice se stanou vazaly ministerstva zdravotnictví, jakmile vstoupí v platnost komunisty podporovaný zákon o neziskových zdravotnických zařízeních, podle něhož budou mít majitelé "právo" pouze hradit ztráty.

Současný problém s nestátními nemocnicemi rozpoutal stát před několika lety převodem desítek zadlužených nemocnic na kraje. Kraje z nich chtěly udělat standardní obchodní společnosti se správními radami, které by směřovaly k vyrovnanému hospodaření. V lékařské komoře tehdy registrovali ztrátu vlivu, a to hned ve dvojím smyslu: správní a dozorčí rady automaticky nepočítaly se zastoupením lékařů z komory. Lékařské platy by současně byly určovány nikoli na summitech odborářů se státem, ale mezi vedením nemocnice a lékaři jako v každé jiné firmě. V té chvíli Rathova skupina přeložila část rakouského zákona o tzv. neziskových nemocnicích a začala vyjednávat s ČSSD o jeho prosazení. Právě tento statut počítá s velkou účastí lékařů-odborářů ve vedení zdravotnických zařízení a nastoluje víceméně rovnostářský systém odměňování. Ještě než se stal David Rath ministrem, protlačil tento návrh přes poslance Krákoru na pořad jednání Poslanecké sněmovny. Málokdo si všiml, že jeho součástí byl "seznam" zdravotnických zařízení neurčených k likvidaci, nikoli na základě volby pacientů, ale preferencí Davida Ratha. V "seznamu je uvedena necelá stovka nemocnic, existence ostatních je v budoucnu vážně ohrožena. Pojišťovny by jim totiž po lednu 2008 platily jen akutní péči, všechno ostatní by si museli hradit pacienti sami. I když někteří předkladatelé, jako šéf komunistů Vojtěch Filip, tvrdí, že soukromé nemocnice se budou moci i po lednu 2008 ucházet o smlouvy se zdravotními pojišťovnami jako dnes, předložená norma hovoří jinak: "S účinností od 1. ledna 2008 může být ústavní zdravotní péče hrazena z veřejného zdravotního pojištění na základě smlouvy pouze tehdy, je-li poskytována veřejným neziskovým ústavním zdravotnickým zařízením".

Když se Rath stal ministrem, získal obrovský vyděračský potenciál. Od té chvíle se před ním plazí poslanci i ministři, aby do "seznamu" zařadil nemocnici z jejich volebního obvodu. Jak známe Davida Ratha, dokáže tyto věci vždy čile zobchodovat.

Poslanecký návrh zákona, považuje odborový svaz zdravotnictví a sociální péče za natolik špatný, že jeho přijetí by neprospělo ani nemocnicím, ani jejich zaměstnancům, ani pacientům, a to ze tří důvodů. Za prvé návrh nerespektuje vlastnická práva zaručená ústavou a snaží se správu majetku a provozování nemocnic změnit zákonem podle vůle státu. Dále vychází z představy, že takto transformované nemocnice budou mít přinejmenším přednost ve veřejné zakázce na péči hrazenou z veřejného zdravotního pojištění (to naráží na soutěžní právo EU). Velký problém návrhu zákona spočívá v definici nové právnické osoby. Neziskovou nemocnici by podle návrhu ovládala skupina lékařů a není zřejmé podle jakých pravidel nemocnici řídit, podle jakých pravidel vést účetnictví nebo příjmy nemocnice zdanit apod. Převod na neziskovou nemocnici má také nevýhodu v tom, že ministerstvo bude rozhodovat, jaké obory smějí konkrétní nemocnice provozovat a jaké přístroje smějí koupit.

Úhradové vyhlášky

Značné výhrady vyjádřil odborový svaz zdravotnictví a sociální péče vůči vyhláškám ministerstva zdravotnictví, které začaly platit od počátku roku. Vadilo mu, že ministr Rath nedal k připomínkám vyhlášku o úhradách léčiv, vyhlášku o úhradách zdravotní péče ani seznam výkonů. Navíc navýšil cenu práce pouze lékařům, zatímco u ostatních zdravotnických profesí ke změně nedochází. Přitom navýšení ohodnocení bodu v některých oborech jen prohloubí již stávající deformace ve zdravotnictví. Přestože bude u výkonů vyšší ohodnocení, do zdravotnictví o tolik víc peněz nepřijde. Lékaři větší objem prostředků nedostanou, a proto nebudou motivování po vyčerpání pojišťovnami "zaplacených" výkonů další péči poskytovat. Toto opatření tak povede k omezení objemu poskytované zdravotní péče.

Podle některých poslanců a velké části zdravotníků za dluhy VZP, mohou právě ministerské vyhlášky o úhradách péče. Nutí totiž pojišťovnu vydávat víc peněz, než vybrala na pojistném. Podle ministra Davida Ratha za obrovský schodek ale může vedení VZP a její odstupující ředitelka Jiřina Musílková. Nicméně sám mění úhradovou vyhlášku po svém. Pokud mají nemocnice udržet svoji finanční bilanci, budou muset léčit o 20 až 40 procent méně pacientů nebo je léčit významně hůře. Každý pátý až třetí pacient s rakovinou nebo infarktem nedostane odpovídající léčbu a čekací doby na odkladné výkony se prodlouží o další měsíce až roky.

Vyhláška také zavádí limit na předpis léčiv. Omezí se tak dostupnost drahých, životně důležitých léčiv, zatímco úhrady velmi levných léčiv (např. Paralen) zůstanou paradoxně zachovány. Pacienti budou donuceni bloudit mezi lékaři a prosit o recept, který však dostanou jen těžko. Lékaři se totiž budou oprávněně obávat, že jeho vysokou cenu zaplatí ze svého. Toto platí například i pro nemocné s nádorovými nemocemi.

Rathův návrh úhradové vyhlášky podle Julínka obsahuje ještě jednu zásadní hrozbu pro vážně nemocné pacienty, a to zrušení centrálního nákupu léků. "VZP ročně nakupuje centrálně řadu drahých léků celkem za 1,5 miliardy. Jde o léky pro lidi s roztroušenou sklerózou, pacienty závislé na umělé ledvině, hormony pro děti s poruchou růstu nebo léky a dietní přípravky pro děti s dědičnými poruchami metabolismu. Při uplatnění Rathových opatření může nákup těchto léků klesnout až na polovinu." Nejhůře na tom bude cca 7 tisíc pojištěnců závislých na drahých lécích za cca 5 milionů Kč ročně.

Lékové vyhlášky

Po nastoupení do funkce chce Rath vydat i svou úhradovou lékovou vyhlášku, aby mohl splnit závazky některým farmaceutickým firmám a vydírat zase jiné. Také proto v roce 2006 nevyjde léková vyhláška čtvrtletně, ale hned po lednové vyjde zřejmě nová v únoru. A to přesto, že Evropská komise zahájila s ČR řízení pro neprůhlednost procesu kategorizace léčiv. Pan Rath chce omezit drahé léky pro "pár" pacientů s beznadějnou prognózou, aby mohly být peníze z veřejného zdravotního pojištění použity na léky levné se sporným efektem. Při plošném předepisování však získají příslušné firmy nebývalé zisky z nadměrné spotřeby a otvírá se potenciální penězovod pro korupci.

Jak již bylo uvedeno u kauzy Tempus medicorum, byl pan Rath v kategorizační komisi, takže sám o úhradách spolurozhodoval. Což je docela podivné, zvážíme-li, že jeho veřejně známá milenka Renáta Horká zastává vysoký post ve farmaceutické firmě Zentiva (již předtím působila u jiné farmaceutické firmy) a jak sám říká, "má dobré vztahy s většinou šéfů velkých farmaceutických firem". Samozřejmě, aby vypadal na první pohled čistě, pronese výrok, že farmaceutické firmy již nebudou smět na jednání o úhradě léků. Vysvětlil to tím, že jejich zájmem je "prodat co nejdráž a dostat co nejvíce jak z peněženek pacientů, tak z pokladny zdravotních pojišťoven", ale poněkud při tom opomněl, že výrobci léčiv se účastnili zasedání komise v roli pozorovatele, tedy bez hlasovacího práva. Zástupci Mezinárodní asociace farmaceutických společností uvedli, že jako přímí svědci zasedání komise mohou potvrdit, že navrhovaná léková vyhláška vznikala netransparentně. Nebylo údajně zřejmé, podle jakých kritérií komise o úhradách léků rozhoduje. "Zbavení výrobců možnosti účastnit se kategorizačních jednání v současné situaci nelze hodnotit jinak než jako snahu ministerstva zbavit se nepříjemných svědků," stojí v prohlášení asociace.

Podle propočtů lékárníků po zavedení nové vyhlášky od 1. ledna vzroste průměrná spoluúčast pacientů o 6%. U chronických pacientů však až o 45%. Podstatná je i ta skutečnost, že Ministerstvo zdravotnictví nedodrželo zákonnou zásadu alespoň jednoho plně hrazeného léku v každé indikační skupině, jelikož v některých skupinách je plně hrazen lék, který není dostupný na trhu.

Navíc pravidlo, že v každé terapeutické skupině musí být aspoň jeden lék plně hrazený je naprosto přežitý. Mnohé terapeutické skupiny, které jsou z části hrazeny ze zdravotního pojištění, jsou bez výrazného léčebného efektu. Naopak léky nezbytné (inzulin, antiastmatika, protinádorové léky atd.) jsou hrazeny částečně a je na ně mnohdy doplatek stovky až tisíce korun. Je to tedy nastaveno tak, že těžce nemocný člověk, který si nemůže na své léky kvůli invaliditě přivydělat, je nucen doplácet největší částky a ze sociální dávky vynaložit velkou část na léčiva, zatím co relativně mladý a zdravý člověk má své banální léky, které občas potřebuje, plně hrazené. Máme za to, že je to sociálně velmi nespravedlivé a za vlád sociální demokracie se paradoxně situace stále zhoršuje. Ale toto řeší princip nerovnoměrné (degresivní) obchodní přirážky u léčiv, který marně navrhují lékárníci již několik let. Tento princip také zajišťuje úživnost lékáren v malých obcích a ubírá na velmi drahých lécích vydávaných především nemocničními lékárnami. Přispívá to tak k vytváření rovnoměrné sítě lékáren. Že by vlády sociální demokracie měly tak malé sociální cítění? Že by měly větší cítění s farmaceutickými výrobci?

Lékárny

V případě humbuku kolem lékáren jde především o osobní útok a vyřizování si účtů s prezidentem České lékárnické komory PharmDr. Lubomírem Chudobou, se kterým měl Dr. Rath v minulosti řadu názorových konfliktů. Kdyby totiž chtěl pan ministr skutečně ušetřit na lécích doopravdy, zavedl by některé z farmakoekonomy navržených (a lékárníky dlouhodobě předkládaných) opatření jako jsou tato od České lékárnické komory:

  1. Využívat data zdravotních pojišťoven takovým způsobem, který umožní lepší kontrolu předepisování a spotřeby léků. Pacient musí dostat takové léky a v takovém množství, které skutečně potřebuje. Zde apelujeme především na pokračování jednání zahájených za předchozí ministryně zdravotnictví.
  2. Zavedení spravedlivého prostředí pro všechny pojištěnce. Všichni pacienti musí obdržet léky za stejných podmínek ve všech lékárnách a to včetně doplatků.
  3. Pokračovat v přípravě zavedení degresivní přirážky, která významně sníží náklady především na drahá léčiva. Je nesmyslné, aby obchodní přirážka byla stejná u léků různých cenových úrovní. Degresivní marže znamená, že na levné léky by byla přirážka větší a na drahé léky menší.
  4. Umožnit zavedení standardů kvality v lékárnách, které Česká lékárnická komora zpracovává a které pomohou eliminovat nadbytečné užívání léčiv, jejich nevhodné kombinace a nesprávné užívání.

Jak napsal PharmDr. Ing. Jiří Zimák, CSc. premiérovi : "Zatím vidíme pouze neochotu k systémovým změnám, vidíme, že odborné podklady či projekty k reformě systému zdravotní péče jsou ignorovány, třebaže již dříve byly projednávány případně přijaty k projednávání na ministerstvu zdravotnictví." a řadu lží, které mají za úkol pošpinit lékárenskou profesi a lékárníky vůbec. Některým z těchto lží se zde budu dále věnovat, protože jsou zcela zřejmé.

Vzhledem k inaktivitě pana ministra, respektive aktivitě na první pohled pro odbornou veřejnost zcela iracionální, by člověk docela i věřil, že ve skutečnosti jde MUDr. Rathovi o mnohem víc než o lékárníky. O možných osobních zájmech pana ministra čtěte zde.

Lež: "v lékárně z každé stokoruny zůstává 32 Kč"

Původně jsem měl za to, že ministr je pouze špatně informován (což by samo o sobě bylo poněkud diskvalifikující pro jeho práci), nicméně časem jsem zjistil, že pan ministr již po nástupu na funkci prvního náměstka na ministerstvo byl podrobně seznámen s mechanizmem tvorby ceny léku. Skutečná marže činí asi 18 procent, a to nikoli z tržní, ale státem regulované ceny léků - podstatný rozdíl dnes už asi vytuší takřka každý. Problém s tzv. "marží" (ve skutečnosti z ekonomického hlediska přirážkou - viz zde) 29% a skutečnou marží lékárny 18%, je dán tím, že ona "marže" se vztahuje na výrobní cenu. Koncová cena (např.100 Kč) se tedy vypočítá takto: cena výrobce (73,83) + přirážka distributora a lékárny (3,69 a 17,72) + DPH (4,76). Argument, že z každé stokoruny v lékárně zůstává 32 Kč, je tedy zcela účelová lež.

Lež: "lékárny mají nadstandardní zisky"

Z dříve zmíněných 18 procent marže platí lékárny veškeré svoje provozní náklady, včetně mezd, nájmů, licencí speciálního softwaru, likvidace vrácených a prošlých léčiv, ... a teprve to, co zbude, je jejich zisk před zdaněním. To přece pan ministr ví také. Přestože má k dispozici ověřené souhrnné údaje, pro svoje výroky a prohlášení je nepoužívá. Raději používá zamlžující výroky o enormních ziscích apod.

Degresivní marže <nové>

Jak jsem se již zmínil dříve, lékárníci dlouhodobě usilují o zavedení degresivní marže jako faktoru, který by systému ušetřil peníze. V dokumentu o krátkodobých stabilizačních opatřeních ministryně Emmerové se dočteme, že degresivní úprava obchodní přirážky měla být zavedena již od 1.1.2006 a "cílem je snížit stávající marži o cca 3 mld.Kč". Poté ovšem přišla výměna ministra a ten do návrhu usnesení vlády k materiálu Návrh na degresivní úpravu obchodní přirážky u léčiv a potravin pro zvláštní lékařské účely dopsal odstavec: "Na rozdíl od původní úvahy o diferenciaci obchodní přirážky v závislosti na výši ceny léčiva se navrhuje jednorázové plošné snížení maximální obchodní přirážky jednotně u všech léčiv a dietních potravin." a na další straně tohoto vládního dokumentu se dočteme, že tento počin přinese "snížení cenové úrovně pro konečného spotřebitele o cca 1,5 mld.Kč". Z uvedeného je zřejmé, že o šetření peněz daňových poplatníků potažmo pacientů tady vůbec nejde! Je zjevné, kterých lékáren by se degresivní marže nejvíce dotkla, těch které mají velké objemy léčiv s vysokou cenou, tzn. nemocničních, často řízených přímo ministerstvem. 60% všech financí na léčiva v ČR proteče jen několika desítkami lékáren (!). Je totiž rozdíl čistá marže 18% z Paralenu za 8 korun a např. cytostatika za 30.000,-. Také chápu, že nemocničním lékárníkům se moc do stávky nechce, já bych také raději bral 5.400,- za jedno balení léku, je to jednoduší než vydat 3750 Paralenů. Ona totiž ta degresivní marže by jim dala za jedno balení např. maximálně 1000,- Kč (a to by dle mého názoru bylo úspora v zájmu všech občanů!).

Poté, co se výšeuvedená informace z ministerstva zdravotnictví objevila na webu lekarnici.cz, přišel ministr s tím, že vymyslel a má pripravenu degresivní marži. Osobně se obávám, že pokud ji pan ministr aplikuje, nastaví ji opět tak, aby co nejvíc peněz zůstalo tam kde doposud.

Snížení marže o 3%

Čas od času někdo přijde s populistickými kosmetickými úpravami, aby si u voličů vylepšil renomé. Tohoto druhu je již třetí snížení obchodní přirážky na léky. Nikdo se nikdy neobtěžoval primární analýzou, na jejímž základě by učinil racionální rozhodnutí. Přestože už dvakrát byla snížena marže celkem o 6%, nikdy se nezastavil růst nákladů na léky. Pouze se zhoršovaly ekonomické podmínky lékáren, pochopitelně především těch menších. Samozřejmě vždy se objeví čísla, že lékárny vlastně tolik nekrachují, že vznikají stále nové. Ano, nové vznikají (povětšinou provozované řetězci se zahraničním kapitálem), ovšem jen na místech ekonomicky atraktivních, nikoli tam, kde by byly potřeba.

Ministr financí Sobotka bez jakýchkoli předchozích odborných konzultací s osobami podnikajícími v oblasti distribuce a prodeje léčiv rozhodl na popud ministra Ratha o snížení společné přirážky pro distributory a lékárny o 3 %, což představuje téměř desetiprocentní snížení jejich regulovaných výnosů. Při stále se zvyšujících nákladech na zajištění provozu lékáren, jako jsou platy zaměstnanců, ceny energií, nájmy, a s tím související služby.

Postup, který zvolila vedení ministerstva zdravotnictví a financí, odpovídá postupům užívaným v totalitních společnostech, neodpovídajícím pravidlům běžným v demokratické společnosti. Aniž bylo popsané nařízení jakkoli projednáno se zainteresovanými subjekty, na základě lživých argumentů, bylo toto opatření přijato na zasedání vlády dne 14.12.2005.

V souvislosti s tvrzení Dr. Ratha, že "Marže byla již několikrát snížena, lékárny vyhrožovaly krachem a přesto přežily", je také důležité říci další důležitý fakt: snížení marže v minulosti šlo především na úkor distributorů, protože distributoři si byli vědomi, že malé lékárny jsou na hranici přežití a pro snížení marže těchto lékáren nejsou žádné rezervy. Proto k likvidacím lékáren nedošlo. Minulým snížením marže však došlo též k likvidaci rezerv u distributorů a proto již téměř všichni distributoři dali najevo, že současné snížení marže jde již na vrub lékáren.

Začíná se již dost hlasitě mluvit o kvalitě zdravotnických zařízení. Ta nutně musí za těchto podmínek u lékáren klesat. Je nutno snižovat počet personálu, zkracovat otvírací dobu, udržování a zvyšování kvalifikace je utopií, přístup k odborným informačním mediím je omezován, magistraliter příprava z lékáren mizí, pohotovost i když zneužívána a prodělečná, přesto mnohde potřebná, neexistuje. Na to všechno si lékárny nemohou vydělat. Řada mladých kolegů začíná vidět, že povolání, či životní poslání, které si vybrali je velký omyl. Ekonomické podmínky jim brání vykonávat péči o nemocného člověka co nejlépe. Zdravotnický charakter lékáren bude klesat, ty malé postupně zaniknou. Dostupnost lékárenské péče se bude zhoršovat, protože počet lékáren mimo centra neroste, není to přece tolik rentabilní.

Lež: "v ČR jsou mnohem vyšší marže než v EU"

Snížení marže lékáren podložil Dr. Rath také tvrzeními, že v České Republice jsou zavedeny mnohem vyšší marže než ve státech Evropské unie. Marže lékáren byla v naprostém průměru s vyspělými evropskými státy, ba naopak po snížení je jedna z nejnižších v EU!


Čistá marže lékáren v zemích EU
Polsko33,6 %
Lucembursko31,8 %
Německo31,7 %
Belgie30,0 %
Dánsko29,3 %
Rakousko28,9 %
Finsko28,8 %
Španělsko27,9%
Francie27,6 %
Maďarsko25,9%
Řecko25,9 %
Litva28,4 %
Bulharsko25,8%
Itálie22,4 %
Lotyšsko21,1 %
Slovensko21,0 %
Švédsko20,0 %
Portugalsko20,0 %
Česká republika *17,8 %
Estonsko12,8 %
* po snížení marže 1.1.2006

Lež: "pacienti od 1. ledna výrazně ušetří"

Snížení marží o 3 % je předvolební tah, který má vzbudit dojem, že se sníží doplatky pacientů za předepisované léky. V některých případech ale snížení marže způsobí přesný opak a řada pacientů bude doplácet víc. Většina lékáren si totiž sama marži snižuje z důvodu konkurenceschopnosti. To však okamžitě po direktivním, s nikým nekonzultovaném snížení marže přestanou dělat, protože už i tak často balancují na hraně existence. Snížení marže bude mít za výsledek jediné - likvidaci lékáren.

Méně se už medializuje skutečnost, že současně klesla podle vyhlášky platné od 1.1.2006 i úhrada léků pojišťovnami. Jednoduše řečeno - jestliže více klesne úhrada pojišťovnou než celková cena léku, zvýší se doplatek pro pacienta. Vzhledem k razantnímu snížení úhrad u desítek léčiv požádala Česká lékárnická komora ministra zdravotnictví o jednoznačné sdělení, jakým způsobem je zajištěno, že občané skutečně nebudou na vybraná léčiva doplácet vyšší doplatky - ministr D.Rath neodpověděl.

Lež: "změna bude znamenat drobný pokles zisků lékáren"

Zatím co pacient (při nesnížení úhrad - viz nahoře) ušetří asi 2 Kč na léku s cenou v lékárně 100 Kč, zatímco pro lékárnu to znamená pokles příjmu za léky zhruba o 10%, což je pro mnohé již neúnosné. Podle informací od distributorů léčiv bylo již před snížením marže více než 540 lékáren ve vážné ekonomické situaci a jejich zavření mimo jiné způsobí i nárůst nezaměstnanosti.

Kompletní přehled dopadu snížení zisků na různě velké subjekty naleznete v případové studii umístěné zde. Po shlédnutí tohoto dokumentu se začínám domnívat, že panu ministrovi jde o to zrušit (ekonomicky zruinovat) soukromé lékárny a přetáhnout pacienty do lékáren nemocničních. Mimochodem to jsou ty, kterými již dnes proteče většina peněz, leč je jich jen zlomek z celkového počtu lékáren. Pan ministr zřejmě žádné jiné lékárny ani nezná, protože všichni jeho kamarádi jsou ředitelé spřízněných nemocnic, a proto tam všechny pacienty také neustále při každé příležitosti posílá.

Lež: "lékárny prosperují z prodeje dalšího sortimentu"

Není to zcela pravda. Regulované ceny se týkají i volně prodejných léků, některých čajů a vitaminů. Lékárny v supermarketech a v centrech měst, kde prochází velké množství lidí, mají vysoký podíl tržeb za hotové. Těm změna tolik neublíží. Zatímco v menších lékárnách je situace jiná. Příjmy za léky tvoří 70 - 80% tržeb a 10% snížení příjmů za léky nelze kompenzovat zvýšením prodeje ostatního sortimentu. Lékárna je ze zákona zdravotnické zařízení, jejíž primární činností je výdej a příprava léčiv, nikoliv prodej doplňkového sortimentu. Není a nemělo by být cílem lékárny zvyšovat spotřebu volně prodejných léků a doplňkového sortimentu.

Lež: "v ČR je 2x více lékáren než v Rakousku"

Tvrzení že je u nás provozováno dvakrát více lékáren než v Rakousku, je prokazatelně lživé. V Rakousku je přibližně stejně lékáren vč. výdejen jako v ČR. Navíc lékárny u nás vznikají jen ve městech a v blízkosti nemocnic a poliklinik. Tam, kde jsou lékárny potřeba, ale nevznikají a už asi nevzniknou. Ve zmiňovaném Rakousku jsou mnohem lépe a rovnoměrněji rozmístěny. Marže na léky je v Rakousku vyšší, lékárny může provozovat pouze lékárník, nikoli řetězce, léky lze prodávat pouze v lékárnách, spoluúčast na léky je ve všech lékárnách stejná, doplatky se mezi lékárnami neliší.

Co se týče počtu obyvatel na lékárnu je ČR (4593) ve srovnání s průměrem EU (3334) podprůměrná. Bohužel však je zde systém mnohem horší, takže je mnoho lékáren (často řetězcových) ve městech a velmi málo (nedostatek) na venkově. Bohužel tomuto vývoji ministr Rath svými kroky nahrává.

Výdej léků lékaři

Není divu, že výrok ministra zdravotnictví "... stačí jedna věta v chystaném zákonu o léku a lékaři by začali sami nakupovat a vydávat léky v ordinacích a lékárny by de facto nemusely fungovat vůbec ..." zvedl ze židle řadu odborníků včetně řady lékařů. Takové výroky ministra poškozují a dehonestují tradiční obor, bez kterého si nelze představit řádné fungování zdravotnictví, neboť lékárny jsou neoddělitelnou součástí léčebně-preventivní péče nejen v České republice, ale také v celé Evropské unii. Farmaceuti ne zbytečně absolvují vlastní (minimálně) pětileté vysokoškolské studium s odlišným zaměřením než lékaři. Na rozdíl od lékařů, mají hluboké znalosti v oblasti chemie a technologie léčiv, jsou školeni v otázkách skladování a uchovávání léčiv a léčivých přípravků, ovládají složité zákonitosti chemických i farmakologických interakcí a interakcí léčiv se složkami potravy. Jsou tedy, v oblasti léčiv, nezastupitelnými odborníky. Zbavit český systém zdravotnictví lékáren by bylo neprozíravé a škodlivé, byť se podobné názory mohou zdát líbivé a jsou jistou částí neinformované veřejnosti akceptovatelné.

Člen skupiny pro bezpečnost pacienta při Evropské komisi Doc. Dr. Jiří Vlček, CSc. vidí jako aktuální problém v Evropě (včetně ČR), nárůst chyb vznikající při preskripci, přepisování, dispenzaci a jako důsledek administrativních procesů. Je v celku zbytečné rozebírat prokázaná fakta o tom, že se lékárníci zásadní měrou podílejí na eliminaci chyb v preskripci léků, a to zejména chyb v užívání léků pacientem (předávkování, poddávkování, nevhodný způsob podání atd.). Při zvážení skutečnosti prokázané konkrétně v USA, že na chyby ve farmakoterapii v této zemi umírá asi 125.000 osob ročně lze usoudit, že nebezpečí v tomto směru existuje i u nás (přestože podobnou studii nikdo nezveřejnil). Bylo by nešťastné a pro pacienta nebezpečné pokud by léky vydával pouze lékař (ministrem uváděný příklad Švýcarska není šťastným, protože výdej je i tam lékaři dovolen pouze v určitých kantonech a spíše výjimečně na základě speciálního povolení; naopak v Německu je obdobný způsob výdeje léčiva zcela zakázán pod hrozbou odebrání licence).

Po lékárníkovi se v rámci primární péče chce, aby svoje znalosti využil v informační činnosti směrem k pacientovi, a také zpětně do zdravotnického systému, protože je to nejen etické, ale i ekonomicky efektivní. Lékaři jsou ovšem v primární péči motivováni k prevenci, včasné a správné diagnostice, efektivnímu předepisování léků atd. Představa, že předepisující lékař bude finančně navázán na cenu jím předepsaných léků, je v zásadě absurdní. i proto musejí být profese lékaře a lékárníka ekonomicky odděleny (což platilo i za hlubokého komunismu). Střet zájmů zde představuje značný problém. Lékař by mohl upřednostňovat vlastní komerční zájem před zájmem pacienta !

Ekonomické ukazatele mají svoji zásadní váhu i v oblasti zdravotní péče. Cena práce lékárníka, lékaře i všech ostatních zdravotnických profesí ve vyspělých západních zemích je přesně dokumentována a známa. S finančními daty nelze v těchto zemích manipulovat a interpretace těchto dat je metodicky jasná. Lékárenská péče přináší celému zdravotnickému systému úspory, jelikož v současné době jsou znalosti lékárníků o lécích souhrnně lepší než u lékařů, čemuž se nelze divit vzhledem k rychlému vývoji v této oblasti.

Navíc uvažovaný způsob výdeje léčiv není výhodný ani pro lékaře. Lékaři nemají odpovídající technické a prostorové zázemí pro přejímku, kontrolu a skladování léčiv vyhovující technologickým i hygienickým požadavkům. Pro lékaře by to znamenalo nemalé investice do skladových prostor, lednic apod. Velká část provozovaných ordinací ani nemá možnost tyto skladovací prostory získat. Navíc zde jde i o čas lékaře, který by musel věnovat objednávání, oceňování, pravidelnému přeceňování, kontrole expirace a účtování léčiv zdravotním pojišťovnám. Lékař při výdeji léčiv by si musel pořídit také registrační pokladnu, při uvažovaném obratu léčiv by to znamenalo účtovat v podvojném účetnictví a to i pro praktické a dětské lékaře, kteří dosud většinou nejsou plátci DPH. Na to samostatně pracující lékař na obvodě nemá čas a ani odpovídající ekonomické vzdělání.

Stanovisko asociace distributorů léčiv k návrhu ministra umožnit výdej léčiv v ordinacích praktických lékařů je zcela jednoznačné: "Vzhledem k velkému počtu těchto ordinací a předpokládané velikosti dodávek není možné zejména z technických důvodů tento návrh realizovat. "

Za vším lze najít osobní důvody

Za veškerými nekompetentními rozhodnutími Dr. Ratha lze najít osobní důvody. V této souvislosti mně napadá trefné přísloví, že "jablko nepadá daleko od stromu", aneb jistě pan ministr měl po kom zdědit tyto vzorce chování. Bylo by nanejvýš hodné ministra, aby si zástěrkou rádoby efektivních opatření přestal léčit komplexy a oplácet domnělé křivdy z minulosti a tím likvidovat české zdravotnictví. Pár příkladů léčení komplexů z minulosti:

Podle Tomáše Julínka využívá Dr. Rath pacienty jako rukojmí ke svým mocenským hrátkám. "Chová se spíše jako ministr vnitra, který omylem zabloudil do resortu zdravotnictví. Kdyby se věnoval pacientům se stejnou vehemencí, s jakou připravuje demagogické útoky proti svým oponentům, pacienti by mohli oslavovat. Dr. Rath jim však v nejbližší době rozhodně žádný důvod k radosti nechystá," uzavřel stínový ministr.

Dovolím si zakončit citátem z jedné diskuze: Tento "mesiáš a spasitel" zdravotnictví je spíše velkým inkvizitorem a exorcistou.

černý humor další odkazy návštěvní kniha
 
petice za obranu dostupné zdravotní péče

Pozorovatel zdravotnictví 2006 (poslední změna 18.01.2006)
(CopyLeft) Tuto stránku můžete dále šířit; předělávat pouze za předpokladu, že použijete pravdivé informace !
VolebniFakta.cz
Tato stránka vznikla jako soukromá iniciativa zdravotníka, kterému se nelíbí systém, který zde již dlouho vládne, ani způsob, kterým se ho někteří snaží změnit ku prospěchu svému a svých přátel. Proti nařčením z podpory politických stran můžu jen dodat následující: K ODS se zde vyjadřuji jen ve vztahu ke zmiňovaným skutečnostem a k navrhované koncepci zdravotnictví senátora Julínka. Nemám potřebu se této strany zastávat, jelikož i ona v minulosti napáchala řadu škod v oblasti zdravotnictví. Aby bylo úplně jasno, u voleb mi nezbývá než volit cestou výběru nejmenšího zla ... bohužel.
webzdarma.cz