Pozorovatel zdravotnictví 2006 (poslední změna 18.01.2006)
(CopyLeft) Tuto stránku můžete dále šířit; předělávat pouze za předpokladu, že použijete pravdivé informace !
Hlavní náplní těchto stánek je uvádět občas zcela scestné informace našeho pana ministra na pravou míru. Nesdílíme názor, že se lží člověk nejdál dojde. Rath bez skrupulí manipuluje s veřejností, servíruje překroucená fakta, bez důkazů obviňuje, koho může, vytrhává věci ze souvislostí a označuje marginálie jako zásadní skutečnosti. Zatím se zdá, že jeho kroky v tomto směru nacházejí u části veřejnosti a zřejmě i u pana premiéra příznivou odezvu. U veřejnosti se nelze divit, vzhledem k neznalosti přesné situace ve zdravotnictví. U premiéra vzhledem k jeho pragmaticky populistickému přístupu, tedy zatím. Cílem těchto stránek tedy je, poskytnout přehled o dění kolem pana ministra v globálním kontextu.
Tyto stránky vycházejí z různých zajímavých zdrojů dostupných na internetu a proto Vám doporučuji, pokud Vás něco zaujme, stačí kliknout na text a dostanete se na zdroj informací a nezřídka se dozvíte další zajímavá fakta. Podotýkám, že s většinou zde uvedených názorů se plně stotožňuji, ale nejsem jejich tvůrce, pouze jsem je nalezl na internetu a zařadil. Bude-li se Vám zmíněný text zamlouvat, šiřte ho prosím dále nejlépe formou odkazů na tuto stránku (vkládejte je do různých diskusních fór, e-mailů atd.). Je nutné, aby pravdu znalo co nejvíce lidí. Pokud máte k dispozici nějaká důležitá fakta, která na této stránce postrádáte, neváhejte a zašlete je na email pozorovatel zavináč nasrath.kvalitne.cz.
Bohužel se mi při rešerši této problematiky vynořovala stále nová a nová (dle mého názoru důležitá) fakta, takže dokument je trochu větší. Použijte proto prosím tento obsah a přečtěte si pouze to co Vás skutečně zajímá.
V článku Pan Rath pohledem laika naleznete pár informací z života pana ministra a jeho rodičů. Z tohoto článku vyplývá, že již v životopisu pana ministra na stránkách ČLK byla zřejmě uvedena lež. Škoda, že už není na stránkách lékařské komory k dispozici onen životopis (nyní umístěn zde), kde je vypíchnuto, jak prarodiče z obou stran byli komunistickým režimem poškozováni a pronásledováni, přičemž jeho "rodiče se seznámili na pražské lékařské fakultě". Otec na dotyčnou fakultu musel nastoupit někdy v roce 1949, nebo 1950, tedy v době kdy druzí byli na základě nevyhovujícího třídního původu vyhozeni. Ve skutečnosti se otec prof. MUDr. Ratmír Rath DrSc. vyskytuje i na seznamu konfidentů StB jako důvěrník, agent a tajný spolupracovník. O čemž mimo jiné píše i MUDr. Vladimír Rácz v otevřeném dopisu prezidentu republiky.
Současný životopis umístěný na stránkách ministerstva zdravotnictví je o poznání kratší. Člověk by podle něj řekl, že na lékařskou činnost Dr. Rath ani nemohl mít čas, vzhledem k činnosti předsedy v Lékařském odborovém klubu a následně České lékařské komoře, ale opak je pravdou. Pan doktor ještě měl čas podnikat ve společnosti 4R s.r.o. do 23.11.2005.
Podle revizní komise zasedající před sjezdem ČLK v roce 2003 Dr. Rath lhal o své praxi lékaře v žádostech o Osvědčení k výkonu soukromé praxe v oboru interní lékařství, o Osvědčení k výkonu funkce vedoucího lékaře – primáře v oboru interního lékařství a o Osvědčení k výkonu samostatné lékařské praxe v oboru urgentní medicína. V závěru šetření revizní komise se dočteme:
Obě zmíněná osvědčení tedy byla vydána v rozporu s platnými stavovskými předpisy ČLK. Rath tyto lži nakonec veřejně přiznal a omluvil se za ně. V odpovědi na otázku, kterou mu den před sjezdem (kde obhájil post prezidenta ČLK) položil deník Dnes, zda rozlišuje lži na zásadní a nezásadní, tuto lež bagatelizoval slovy: "To myslím rozlišuje každý… Začíná to už ve škole, když dostanete poznámku a rodičům to zapřete. Naprosto nezásadní lež je pro mě prohlášení Billa Clintona, že s Monikou Lewinskou nic neměl. Spíš to ukázalo, že část Američanů je úchylná, když jim ta skandalizace stála za to." Nelze přece srovnávat dětské zapření poznámky nebo špatné známky ve škole ze strachu před rodičovskou autoritou se lží dospělého muže, který dobře věděl, proč říká nepravdu a jaký cíl tím sleduje. V případě dr. Ratha šlo navíc o atestaci vázanou na určitý počet odsloužených let. Pokud je tato podmínka pro její získání tak nezásadní, proč existuje? Znamená to snad, že i další čeští lékaři v tomto směru fixlují a že i jim jsou takové "nepodstatné podvody" tolerovány?
Vládní koalice neměla v ruce žádné řešení, které by pomohlo napravit vleklou krizi v českém zdravotnictví. Namísto koncepčních kroků, které jsou z definice složité a dlouhodobé, přichází ke slovu starý a omšelý recept na rychlou výměnu ministra. Dveře na ministerstvo se tak MUDr. Rathovi alespoň ze strany premiéra Paroubka otevřely. Souběh funkce prezidenta stavovského sdružení lékařů a politické funkce ve vedení ministerstva však považoval prezident republiky Václav Klaus za střet zájmů. Proto dvakrát odmítl žádost premiéra Jiřího Paroubka, aby Ratha jmenoval ministrem zdravotnictví, ten ho za to v médiích označoval jako "vrtošivého staříka" a obdobně.
Nicméně z čela lékařské komory se Rathovi nějak nechtělo a tak se snažil svou funkci v komoře pouze pozastavit. V České televizi oznámil, že ukončí podnikání, ale řízení lékařské komory je ochoten zatím jen dočasně přerušit na základě rozhodnutí svolaného představenstva ČLK. Ani doktor Rath, ani představenstvo České lékařské komory však nemůže svévolně a účelově měnit stavovské předpisy. To potvrdili i prezidenti České stomatologické komory a České lékárnické komory, které se řídí stejným zákonem. Institut přerušení funkce prezidenta ČLK neexistuje a rozhodnutí představenstva ČLK je proto nezákonné a neplatné.
Později Rath začal připouštět, že se své pozice v čele komory možná vzdá a řekl "Jsem ochoten vyjít vstříc názorům občanů, z nichž více než polovina v tom střet zájmů vidí, a v okamžiku jmenování funkci prezidenta ČLK ukončit," uvedl Rath. Prezident na to zcela logicky reagoval slovy: "To je výrok, který mě vůbec nezajímá, mě zajímá výrok ´vzdal jsem se´, ne ´vzdám se´."
Rathova předvolební kampaň prakticky začala ještě než se média dozvěděla, že bude číslo jedna na pražské kandidátce. Rath nařkl ODS, že její členové jsou napojeni na VZP skrze společnost IZIP, že jejich modrá šance vznikla z peněz VZP a nebo že ODS je napojena na Českou lékařskou komoru (které ještě pár dní předtím šéfoval). Občan má dojem, že hlavní viník současné situace je jen a pouze ODS. Ale nelze se divit, že ODS leží Rathovi v žaludku, stínový ministr zdravotnictví senátor Julínek, má na rozdíl od Ratha alespoň ucelený koncept s širokou podporou zdravotnické veřejnosti, zatím co ministr Rath musí kolem sebe dělat humbuk, aby zametl stopy o všech nesystémových krocích, o čemž svědčí všechny následující kauzy.
Vláda premiéra Paroubka o tom samozřejmě věděla a také ve svém usnesení již na začátku roku 2005 přiznala, že "deficit hospodaření VZP vznikl z důvodu úhradových vyhlášek ministerstva zdravotnictví". Sedmého listopadu 2005 dokonce posílá premiér ředitelce VZP dopis, ve kterém děkuje za její vstřícný přístup k řešení zásadních otázek v oblasti zdravotního pojištění a hospodaření pojišťovny. Píše, že je přesvědčen, že dohoda o opatření, jež budou přijata, povedou k poklesu dluhu. Cituji: "Věřím, že naše budoucí spolupráce bude velmi dobrá." Tento Paroubkův dopis sám o sobě diskvalifikuje údajnou nespolupráci VZP jako argument pro následnou nucenou správu.
První viditelné co jako nový ministr Rath na ministerstvu udělal, bylo uvalení nucené správy na VZP (mimochodem dle mých informací je toto rozhodnutí neplatné), aby obešel zákon a pomocí sprostého nátlaku se zbavil ředitelky Jiřiny Musílkové. Odvolat ji řádným způsobem se mu nepovedlo ani po kompletní výměně deseti členů správní rady VZP. Ředitelka Musílková hodlala rezignovat až po osobních výhrůžkách ze strany ministra Ratha a premiéra Paroubka.
Mluvčí pojišťovny Jiří Suttner k nucené správě řekl "Dozorčí rada pokládá uvalení státního dozoru za nedůvodné, neb nebyly splněny zákonné důvody k tomu, aby nucená správa do pojišťovny přišla." Nicméně dle Ratha k tomu důvody byly:
Rath podmiňoval skončení nucené správy příchodem nového ředitele, tedy odchodem Musílkové. S tímto krokem také Rath svázal případnou finanční injekci do VZP. Tím samozřejmě jen potvrdil slova Musílkové, že "nucená správa nebyla uvalena na pojišťovnu, ale na její osobu". Samozřejmě, že to v občanovi budí dojem, že šlo o vyřizování osobních účtů, a ne o start koncepce, směřující k nápravě věcí ve zdravotnictví.
Společnost IZIP, která vytvořila elektronické zdravotní knížky, je Davidu Rathovi trnem v oku od jeho nástupu do čela resortu. Právě na projektu IZIP ministr již dříve dokládal napojení Všeobecné zdravotní pojišťovny na špičky ODS. Duchovními otci projektu jsou totiž europoslanci za tuto stranu Milan Cabrnoch a Miroslav Ouzký. Rath přinesl novinářům jako důkaz tohoto spolčení materiály, podle kterých Všeobecná zdravotní pojišťovna uzavřela s firmou v rozmezí listopadu 2001 až května 2004 celkem sedm smluv na celkem 146 milionů korun. K projektu na zavedení internetových zdravotních knížek se IZIP dostal díky výběrovému řízení, kde byl jediným zájemcem. Fakt, že IZIP byl jedinou společností oslovenou ve výběrovém řízení VZP, pak již dříve komentoval europoslanec Ouzký: "Firma byla vyzvána kvůli unikátnosti projektu. Nikdo jiný tady nebyl, kdo by to uměl dělat".
Ministr Rath přikázal ředitelce VZP přerušit všechny smlouvy se společností IZIP do konce roku 2005. Teprve v tomto okamžiku jde o skutečné vyhození investovaných peněz.
Dlouholetá spolupracovnice nynějšího ministra zdravotnictví Eva Klimovičová žádala na záznamu natočeném skrytou kamerou v sídle firmy Pfizer po zástupci farmaceutické firmy několikamiliónovou podporu pro svůj časopis Tempus Medicorum. Na oplátku nabízela, že společnosti zajistí schůzku s Davidem Rathem, který tehdy stál v čele České lékařské komory. Schůzka se zástupcem farmaceutické firmy se podle ČT uskutečnila před jednáním kategorizační komise, která vydává doporučení, jaké léky mají hradit pojišťovny. Členem komise byl v té době i tehdejší šéf ČLK Rath. V této souvislosti zní úsměvně jeho výrok o tom, že farmaceutické firmy již nebudou smět na jednání o úhradě léků i informace o tom, že jeho veřejně známá milenka Renáta Horká zastává vysoký post ve farmaceutické firmě Zentiva.
Podezření, že jeho bývalá blízká spolupracovnice vybírala ještě v nedávných dobách, kdy byl šéfem lékařské komory, milionové "provize" od farmaceutických firem, které byly vykazovány jako inzerce pro komorový časopis, ministr Rath popírá. Nicméně se od Klimovičové distancoval ihned po vypuknutí aféry a to "pro případ, že by se podezření potvrdilo".
"Veškeré pokusy revizní komise proniknout ke smlouvám či do účetnictví firmy Meditempuss Dr. Klimovičové byly prezidentem Rathem blokovány a znemožňovány, a to přesto, že on ze smlouvy tento přístup měl," sdělila již dříve ČTK tehdejší předsedkyně revizní komise Dr. Holanová. Po jmenování nového ministra zdravotnictví se nejvyšším představitelem ČLK stala viceprezidentka Helena Fousková, která chtěla věc prověřit. Bohužel zápisy, které dokládají, jak se jednalo o smlouvách, nejsou k dispozici - archiv ČLK byl shodou okolností po vypuknutí aféry vykraden.
Totéž se týká soukromých lékařů: v první polovině příštího roku budou sjednávány nové smlouvy se zdravotními pojišťovnami. Je paradoxní, že Rath chce revidovat i síť praktických lékařů. Přitom jich máme nejmíň oproti západní Evropě. Lze spekulovat, že je třeba si došlápnout např. na šéfy organizací praktiků, kteří ho vyhnali z pódia před MZ při jejich protestu, a na to se u Ratha nezapomíná. Smlouvy s doktory se stanou předmětem kšeftování, klíčovou výhodou bude stranická příslušnost či osobní vazby.
Ministr Rath nařídil snížení úhrad pro druhé pololetí roku 2005 o desítky milionů oproti původnímu plánu. Fakultní nemocnice tak byly donuceny před koncem roku přistoupit k razantnímu omezení péče. Omezil se provoz drahých oddělení a odložily operace. Rathem vydaný bonusový a sankční řád určuje, za co ředitel přímo řízené organizace dostane odměnu nebo za co by mohl být sankcionován. Zatímco bonusy ministerstvo přesně finančně vyčíslilo, sankce nikoliv. Ke splnění úkolů jsou ředitelé nemocnic motivování statisícovými částkami. "Budou odměňováni nikoliv za poskytování kvalitní péče, ale za to, že budou péči pacientům odpírat." popisuje tuto situaci stínový ministr zdravotnictví Julínek.
Současný problém s nestátními nemocnicemi rozpoutal stát před několika lety převodem desítek zadlužených nemocnic na kraje. Kraje z nich chtěly udělat standardní obchodní společnosti se správními radami, které by směřovaly k vyrovnanému hospodaření. V lékařské komoře tehdy registrovali ztrátu vlivu, a to hned ve dvojím smyslu: správní a dozorčí rady automaticky nepočítaly se zastoupením lékařů z komory. Lékařské platy by současně byly určovány nikoli na summitech odborářů se státem, ale mezi vedením nemocnice a lékaři jako v každé jiné firmě. V té chvíli Rathova skupina přeložila část rakouského zákona o tzv. neziskových nemocnicích a začala vyjednávat s ČSSD o jeho prosazení. Právě tento statut počítá s velkou účastí lékařů-odborářů ve vedení zdravotnických zařízení a nastoluje víceméně rovnostářský systém odměňování. Ještě než se stal David Rath ministrem, protlačil tento návrh přes poslance Krákoru na pořad jednání Poslanecké sněmovny. Málokdo si všiml, že jeho součástí byl "seznam" zdravotnických zařízení neurčených k likvidaci, nikoli na základě volby pacientů, ale preferencí Davida Ratha. V "seznamu je uvedena necelá stovka nemocnic, existence ostatních je v budoucnu vážně ohrožena. Pojišťovny by jim totiž po lednu 2008 platily jen akutní péči, všechno ostatní by si museli hradit pacienti sami. I když někteří předkladatelé, jako šéf komunistů Vojtěch Filip, tvrdí, že soukromé nemocnice se budou moci i po lednu 2008 ucházet o smlouvy se zdravotními pojišťovnami jako dnes, předložená norma hovoří jinak: "S účinností od 1. ledna 2008 může být ústavní zdravotní péče hrazena z veřejného zdravotního pojištění na základě smlouvy pouze tehdy, je-li poskytována veřejným neziskovým ústavním zdravotnickým zařízením".
Poslanecký návrh zákona, považuje odborový svaz zdravotnictví a sociální péče za natolik špatný, že jeho přijetí by neprospělo ani nemocnicím, ani jejich zaměstnancům, ani pacientům, a to ze tří důvodů. Za prvé návrh nerespektuje vlastnická práva zaručená ústavou a snaží se správu majetku a provozování nemocnic změnit zákonem podle vůle státu. Dále vychází z představy, že takto transformované nemocnice budou mít přinejmenším přednost ve veřejné zakázce na péči hrazenou z veřejného zdravotního pojištění (to naráží na soutěžní právo EU). Velký problém návrhu zákona spočívá v definici nové právnické osoby. Neziskovou nemocnici by podle návrhu ovládala skupina lékařů a není zřejmé podle jakých pravidel nemocnici řídit, podle jakých pravidel vést účetnictví nebo příjmy nemocnice zdanit apod. Převod na neziskovou nemocnici má také nevýhodu v tom, že ministerstvo bude rozhodovat, jaké obory smějí konkrétní nemocnice provozovat a jaké přístroje smějí koupit.
Podle některých poslanců a velké části zdravotníků za dluhy VZP, mohou právě ministerské vyhlášky o úhradách péče. Nutí totiž pojišťovnu vydávat víc peněz, než vybrala na pojistném. Podle ministra Davida Ratha za obrovský schodek ale může vedení VZP a její odstupující ředitelka Jiřina Musílková. Nicméně sám mění úhradovou vyhlášku po svém. Pokud mají nemocnice udržet svoji finanční bilanci, budou muset léčit o 20 až 40 procent méně pacientů nebo je léčit významně hůře. Každý pátý až třetí pacient s rakovinou nebo infarktem nedostane odpovídající léčbu a čekací doby na odkladné výkony se prodlouží o další měsíce až roky.
Rathův návrh úhradové vyhlášky podle Julínka obsahuje ještě jednu zásadní hrozbu pro vážně nemocné pacienty, a to zrušení centrálního nákupu léků. "VZP ročně nakupuje centrálně řadu drahých léků celkem za 1,5 miliardy. Jde o léky pro lidi s roztroušenou sklerózou, pacienty závislé na umělé ledvině, hormony pro děti s poruchou růstu nebo léky a dietní přípravky pro děti s dědičnými poruchami metabolismu. Při uplatnění Rathových opatření může nákup těchto léků klesnout až na polovinu." Nejhůře na tom bude cca 7 tisíc pojištěnců závislých na drahých lécích za cca 5 milionů Kč ročně.
Jak již bylo uvedeno u kauzy Tempus medicorum, byl pan Rath v kategorizační komisi, takže sám o úhradách spolurozhodoval. Což je docela podivné, zvážíme-li, že jeho veřejně známá milenka Renáta Horká zastává vysoký post ve farmaceutické firmě Zentiva (již předtím působila u jiné farmaceutické firmy) a jak sám říká, "má dobré vztahy s většinou šéfů velkých farmaceutických firem". Samozřejmě, aby vypadal na první pohled čistě, pronese výrok, že farmaceutické firmy již nebudou smět na jednání o úhradě léků. Vysvětlil to tím, že jejich zájmem je "prodat co nejdráž a dostat co nejvíce jak z peněženek pacientů, tak z pokladny zdravotních pojišťoven", ale poněkud při tom opomněl, že výrobci léčiv se účastnili zasedání komise v roli pozorovatele, tedy bez hlasovacího práva. Zástupci Mezinárodní asociace farmaceutických společností uvedli, že jako přímí svědci zasedání komise mohou potvrdit, že navrhovaná léková vyhláška vznikala netransparentně. Nebylo údajně zřejmé, podle jakých kritérií komise o úhradách léků rozhoduje. "Zbavení výrobců možnosti účastnit se kategorizačních jednání v současné situaci nelze hodnotit jinak než jako snahu ministerstva zbavit se nepříjemných svědků," stojí v prohlášení asociace.
V případě humbuku kolem lékáren jde především o osobní útok a vyřizování si účtů s prezidentem České lékárnické komory PharmDr. Lubomírem Chudobou, se kterým měl Dr. Rath v minulosti řadu názorových konfliktů. Kdyby totiž chtěl pan ministr skutečně ušetřit na lécích doopravdy, zavedl by některé z farmakoekonomy navržených (a lékárníky dlouhodobě předkládaných) opatření jako jsou tato od České lékárnické komory:
Jak napsal PharmDr. Ing. Jiří Zimák, CSc. premiérovi : "Zatím vidíme pouze neochotu k systémovým změnám, vidíme, že odborné podklady či projekty k reformě systému zdravotní péče jsou ignorovány, třebaže již dříve byly projednávány případně přijaty k projednávání na ministerstvu zdravotnictví." a řadu lží, které mají za úkol pošpinit lékárenskou profesi a lékárníky vůbec. Některým z těchto lží se zde budu dále věnovat, protože jsou zcela zřejmé.
Původně jsem měl za to, že ministr je pouze špatně informován (což by samo o sobě bylo poněkud diskvalifikující pro jeho práci), nicméně časem jsem zjistil, že pan ministr již po nástupu na funkci prvního náměstka na ministerstvo byl podrobně seznámen s mechanizmem tvorby ceny léku. Skutečná marže činí asi 18 procent, a to nikoli z tržní, ale státem regulované ceny léků - podstatný rozdíl dnes už asi vytuší takřka každý. Problém s tzv. "marží" (ve skutečnosti z ekonomického hlediska přirážkou - viz zde) 29% a skutečnou marží lékárny 18%, je dán tím, že ona "marže" se vztahuje na výrobní cenu. Koncová cena (např.100 Kč) se tedy vypočítá takto: cena výrobce (73,83) + přirážka distributora a lékárny (3,69 a 17,72) + DPH (4,76). Argument, že z každé stokoruny v lékárně zůstává 32 Kč, je tedy zcela účelová lež.
Jak jsem se již zmínil dříve, lékárníci dlouhodobě usilují o zavedení degresivní marže jako faktoru, který by systému ušetřil peníze. V dokumentu o krátkodobých stabilizačních opatřeních ministryně Emmerové se dočteme, že degresivní úprava obchodní přirážky měla být zavedena již od 1.1.2006 a "cílem je snížit stávající marži o cca 3 mld.Kč". Poté ovšem přišla výměna ministra a ten do návrhu usnesení vlády k materiálu Návrh na degresivní úpravu obchodní přirážky u léčiv a potravin pro zvláštní lékařské účely dopsal odstavec: "Na rozdíl od původní úvahy o diferenciaci obchodní přirážky v závislosti na výši ceny léčiva se navrhuje jednorázové plošné snížení maximální obchodní přirážky jednotně u všech léčiv a dietních potravin." a na další straně tohoto vládního dokumentu se dočteme, že tento počin přinese "snížení cenové úrovně pro konečného spotřebitele o cca 1,5 mld.Kč". Z uvedeného je zřejmé, že o šetření peněz daňových poplatníků potažmo pacientů tady vůbec nejde! Je zjevné, kterých lékáren by se degresivní marže nejvíce dotkla, těch které mají velké objemy léčiv s vysokou cenou, tzn. nemocničních, často řízených přímo ministerstvem. 60% všech financí na léčiva v ČR proteče jen několika desítkami lékáren (!). Je totiž rozdíl čistá marže 18% z Paralenu za 8 korun a např. cytostatika za 30.000,-. Také chápu, že nemocničním lékárníkům se moc do stávky nechce, já bych také raději bral 5.400,- za jedno balení léku, je to jednoduší než vydat 3750 Paralenů. Ona totiž ta degresivní marže by jim dala za jedno balení např. maximálně 1000,- Kč (a to by dle mého názoru bylo úspora v zájmu všech občanů!).
Poté, co se výšeuvedená informace z ministerstva zdravotnictví objevila na webu lekarnici.cz, přišel ministr s tím, že vymyslel a má pripravenu degresivní marži. Osobně se obávám, že pokud ji pan ministr aplikuje, nastaví ji opět tak, aby co nejvíc peněz zůstalo tam kde doposud.
| Čistá marže lékáren v zemích EU | |
|---|---|
| Polsko | 33,6 % |
| Lucembursko | 31,8 % |
| Německo | 31,7 % |
| Belgie | 30,0 % |
| Dánsko | 29,3 % |
| Rakousko | 28,9 % |
| Finsko | 28,8 % |
| Španělsko | 27,9% |
| Francie | 27,6 % |
| Maďarsko | 25,9% |
| Řecko | 25,9 % |
| Litva | 28,4 % |
| Bulharsko | 25,8% |
| Itálie | 22,4 % |
| Lotyšsko | 21,1 % |
| Slovensko | 21,0 % |
| Švédsko | 20,0 % |
| Portugalsko | 20,0 % |
| Česká republika * | 17,8 % |
| Estonsko | 12,8 % |
| * po snížení marže 1.1.2006 | |
Méně se už medializuje skutečnost, že současně klesla podle vyhlášky platné od 1.1.2006 i úhrada léků pojišťovnami. Jednoduše řečeno - jestliže více klesne úhrada pojišťovnou než celková cena léku, zvýší se doplatek pro pacienta. Vzhledem k razantnímu snížení úhrad u desítek léčiv požádala Česká lékárnická komora ministra zdravotnictví o jednoznačné sdělení, jakým způsobem je zajištěno, že občané skutečně nebudou na vybraná léčiva doplácet vyšší doplatky - ministr D.Rath neodpověděl.
Zatím co pacient (při nesnížení úhrad - viz nahoře) ušetří asi 2 Kč na léku s cenou v lékárně 100 Kč, zatímco pro lékárnu to znamená pokles příjmu za léky zhruba o 10%, což je pro mnohé již neúnosné. Podle informací od distributorů léčiv bylo již před snížením marže více než 540 lékáren ve vážné ekonomické situaci a jejich zavření mimo jiné způsobí i nárůst nezaměstnanosti.
Není to zcela pravda. Regulované ceny se týkají i volně prodejných léků, některých čajů a vitaminů. Lékárny v supermarketech a v centrech měst, kde prochází velké množství lidí, mají vysoký podíl tržeb za hotové. Těm změna tolik neublíží. Zatímco v menších lékárnách je situace jiná. Příjmy za léky tvoří 70 - 80% tržeb a 10% snížení příjmů za léky nelze kompenzovat zvýšením prodeje ostatního sortimentu. Lékárna je ze zákona zdravotnické zařízení, jejíž primární činností je výdej a příprava léčiv, nikoliv prodej doplňkového sortimentu. Není a nemělo by být cílem lékárny zvyšovat spotřebu volně prodejných léků a doplňkového sortimentu.
Tvrzení že je u nás provozováno dvakrát více lékáren než v Rakousku, je prokazatelně lživé. V Rakousku je přibližně stejně lékáren vč. výdejen jako v ČR. Navíc lékárny u nás vznikají jen ve městech a v blízkosti nemocnic a poliklinik. Tam, kde jsou lékárny potřeba, ale nevznikají a už asi nevzniknou. Ve zmiňovaném Rakousku jsou mnohem lépe a rovnoměrněji rozmístěny. Marže na léky je v Rakousku vyšší, lékárny může provozovat pouze lékárník, nikoli řetězce, léky lze prodávat pouze v lékárnách, spoluúčast na léky je ve všech lékárnách stejná, doplatky se mezi lékárnami neliší.
Není divu, že výrok ministra zdravotnictví "... stačí jedna věta v chystaném zákonu o léku a lékaři by začali sami nakupovat a vydávat léky v ordinacích a lékárny by de facto nemusely fungovat vůbec ..." zvedl ze židle řadu odborníků včetně řady lékařů. Takové výroky ministra poškozují a dehonestují tradiční obor, bez kterého si nelze představit řádné fungování zdravotnictví, neboť lékárny jsou neoddělitelnou součástí léčebně-preventivní péče nejen v České republice, ale také v celé Evropské unii. Farmaceuti ne zbytečně absolvují vlastní (minimálně) pětileté vysokoškolské studium s odlišným zaměřením než lékaři. Na rozdíl od lékařů, mají hluboké znalosti v oblasti chemie a technologie léčiv, jsou školeni v otázkách skladování a uchovávání léčiv a léčivých přípravků, ovládají složité zákonitosti chemických i farmakologických interakcí a interakcí léčiv se složkami potravy. Jsou tedy, v oblasti léčiv, nezastupitelnými odborníky. Zbavit český systém zdravotnictví lékáren by bylo neprozíravé a škodlivé, byť se podobné názory mohou zdát líbivé a jsou jistou částí neinformované veřejnosti akceptovatelné.
Člen skupiny pro bezpečnost pacienta při Evropské komisi Doc. Dr. Jiří Vlček, CSc. vidí jako aktuální problém v Evropě (včetně ČR), nárůst chyb vznikající při preskripci, přepisování, dispenzaci a jako důsledek administrativních procesů. Je v celku zbytečné rozebírat prokázaná fakta o tom, že se lékárníci zásadní měrou podílejí na eliminaci chyb v preskripci léků, a to zejména chyb v užívání léků pacientem (předávkování, poddávkování, nevhodný způsob podání atd.). Při zvážení skutečnosti prokázané konkrétně v USA, že na chyby ve farmakoterapii v této zemi umírá asi 125.000 osob ročně lze usoudit, že nebezpečí v tomto směru existuje i u nás (přestože podobnou studii nikdo nezveřejnil). Bylo by nešťastné a pro pacienta nebezpečné pokud by léky vydával pouze lékař (ministrem uváděný příklad Švýcarska není šťastným, protože výdej je i tam lékaři dovolen pouze v určitých kantonech a spíše výjimečně na základě speciálního povolení; naopak v Německu je obdobný způsob výdeje léčiva zcela zakázán pod hrozbou odebrání licence).
Po lékárníkovi se v rámci primární péče chce, aby svoje znalosti využil v informační činnosti směrem k pacientovi, a také zpětně do zdravotnického systému, protože je to nejen etické, ale i ekonomicky efektivní. Lékaři jsou ovšem v primární péči motivováni k prevenci, včasné a správné diagnostice, efektivnímu předepisování léků atd. Představa, že předepisující lékař bude finančně navázán na cenu jím předepsaných léků, je v zásadě absurdní. i proto musejí být profese lékaře a lékárníka ekonomicky odděleny (což platilo i za hlubokého komunismu). Střet zájmů zde představuje značný problém. Lékař by mohl upřednostňovat vlastní komerční zájem před zájmem pacienta !
Za veškerými nekompetentními rozhodnutími Dr. Ratha lze najít osobní důvody. V této souvislosti mně napadá trefné přísloví, že "jablko nepadá daleko od stromu", aneb jistě pan ministr měl po kom zdědit tyto vzorce chování. Bylo by nanejvýš hodné ministra, aby si zástěrkou rádoby efektivních opatření přestal léčit komplexy a oplácet domnělé křivdy z minulosti a tím likvidovat české zdravotnictví. Pár příkladů léčení komplexů z minulosti:
Dovolím si zakončit citátem z jedné diskuze: Tento "mesiáš a spasitel" zdravotnictví je spíše velkým inkvizitorem a exorcistou.
